Ztratit klíče, brýle nebo deštník není ničím výjimečné. Lidé ale ztrácejí i méně obvyklé věci, třeba termonukleární bombu.
Na 5. února 1958 by letectvo Spojených států amerických nejraději zapomnělo. Přestože k události, která vedla ke ztracení nebezpečné bomby, došlo již před několika desítkami let, dodnes se i přes obrovskou snahu armády a dobrovolníků nenašla. Není vyjasněno, zda zbraň obsahovala plutonium.
Celé nešťastné události , která se odehrála u ostrova Tybee u pobřeží amerického státu Georgie, předcházela kolize během simulované bojové mise řízené ze základny na Floridě. Ve vzduchu se střetly dva stroje – stíhačka F-86 a šestimotorový bombardér Boeing B-47. Pilot stíhačky se katapultoval, druhé letadlo prudce kleslo z 12 tisíc metrů na výšku asi 6 tisíc metrů, nicméně dvoučlenná posádka nad poškozeným strojem získala kontrolu. Existovalo však velké riziko, že bomba, kterou letoun nesl, vybuchne, a tak byla z výška zhruba dvou kilometrů shozena do oceánu. Bombardér B-47 tak bezpečně přistál a začalo pátrání po zbrani.
Obsah bomby je dodnes sporný
Mohlo by se zdát, že vyhozená termonukleární bomba Mark 15 o váze 3 400 kg a délce téměř 4 metrů se jen tak ztratit nemůže. Řízení z floridské centrály přesně vědělo souřadnice, na kterých ji letoun odhodil. Jenže i těžký kolos se v moři může ztratit jako jehla v kupce sena. A co víc, dodnes není jisté, zda měla obsahovala jen výbušné materiály, nebo i plutoniové jádro.
Letectvo totiž tvrdí, že nukleární pouzdro bylo z bomby pro účely cvičení odstraněno a nahrazeno olověnou výplní. I tak by ale v sobě ukrývala dalších 180 kg konvenčních trhavin, které by dokázaly v případě výbuchu nadělat obrovskou škodu.
Jenže během vyšetřování se objevila svědectví, že bomba byla kompletní zbraní s jadernou kapslí. Tuto verzi dokonce v americkém kongresu potvrdil náměstek tehdejšího ministra obrany. Pokud by tomu tak skutečně bylo, jednalo by se o hrubé porušení bezpečnosti, protože při cvičeních bylo zakázáno létat s jadernými kapslemi na palubě. Máme zde tedy dvě zcela protichůdná tvrzení a důkaz je ukrytý v bombě, která je ztracena neznámo kde.
Pátrání nikam nevedlo a zřejmě už ani nikam nepovede
Pátrací akce s cílem likvidace nebezpečné výbušniny se rozběhla prakticky okamžitě. Ačkoliv se průzkumu moře zúčastnila speciální letka se zkušenostmi při likvidaci výbušnin a dalších sto členů námořnictva, nepodařilo se zbraň během dvou měsíců najít.
V blízkém městě Savannah a dalších menších městech u pobřeží vypukla panika. Pokud by bomba s jadernou hlavicí pod mořem vybuchla, exploze by vytvořila ohnivou kouli o průměru až 2 kilometry a tepelné záření by dosáhlo i pobřeží. Vláda obyvatele uklidňovala, že nebezpečí jaderného výbuchu nehrozí, protože bomba neobsahuje plutonium, což se později ukázalo jako sporné. Odborníci ale tvrdí, že pokud nedošlo k výbuchu při nárazu na hladinu, je silně nepravděpodobné, že by mohlo k samovolné explozi dojít.
Další průzkum mořského dna v místech pravděpodobného dopadu provedlo až americké ministerstvo energetiky v souvislosti s hledáním nerostných zdrojů. Bombu také nenašli, avšak výzkumníci spočítali, že na začátku milénia už může být až pod pětimetrovým nánosem bahna, které do moře přichází s proudem z řeky Savannah.
Do pátrání se pustili i dobrovolníci. Nejvíce se angažoval bývalý letec Derek Duke. Ten vytyčil možnou lokaci bomby na plochu velikosti fotbalového hřiště. Vycházel ze skutečnosti, že je v místě zvýšená radiace. Detailní průzkum však ukázal, že zdroj záření je přírodní a vychází z ložisek minerálu zvaného monazit.
Více jak třítunový kolos se sporným obsahem ve své hlavici tedy zřejmě stále dřímá někde u východoamerického pobřeží a postupně je stále více překrýván usazeninami. Možná jej už lidské oko nikdy nespatří.
Zdroj: bbc.co.uk
