Škodí dětem rozvedených párů střídavá péče či nikoliv? Takové dilema řeší každým rokem desítky tisíc českých rodičů dětí, ale i soudců a sociálních pracovníků. Odborníci z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity se snažili zodpovědět tuto otázku přehledem zahraničních výzkumů.
Uspořádání rodiny po rozvodu představuje velmi ožehavé téma, proto by měli mít všechny zúčastněné strany k dispozici spolehlivé informace o zkušenostech s jednotlivými variantami a také s výsledky výzkumů jejich vlivu na děti. Jenže praxe, alespoň v Česku, je jiná. Nejen rodiče, ale i odborníci, podléhají stereotypům, vlastním předsudkům či dezinformacím. Zvláště škodlivé je to u profesionálů, jejichž radami se rodiče řídí.
„Dostat se přímo k výsledkům výzkumů je složité i pro soudce a sociální pracovníky, natož pro rodiče nebo děti. Proto jsme přišli s přehledem, který srozumitelně a v češtině přináší současný stav výzkumu vlivu střídavé péče na děti,“ uvádí Petr Fučík z katedry sociologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Odborná publikace, na níž se podílela také Michaela Šolcová, shrnuje v režimu otevřeného přístupu závěry desítek zahraničních studií a je veřejně k dispozici na webu časopisu Sociální studia. Odborníci ale v textu neupozorňují jen na problematiku střídavé péče, ale také na vysokou rozvodovost, která je primární příčinou zkoumaného jevu.
„Z rozsáhlého přehledu zahraniční literatury plyne, že tvrzení o obecné škodlivosti střídavé péče nejsou v souladu s naprostou většinou dat. Naopak velká část studií ukazuje, že pokud se rodiče rozejdou, v průměru jsou na tom o něco lépe děti ve střídavé péči než ty, které zůstaly s jedním rodičem,“ uvádí Fučík a dodává: „Mnoho českých odborníků vám ale řekne, že je průměrné výsledky nezajímají, že pro ně každé dítě představuje originál. To zní sice pěkně, ale představte si, kdyby vašeho onkologa nezajímaly výzkumy rakoviny a léčil vás svým originálním způsobem.“ Fučík tak naráží na argumenty, s nimiž se setkal při prezentaci výsledků mezi profesionály v justici.
Další podobnou reakcí je odmítání závěrů s tím, že platí pouze v zahraničí a u nás se věc nezkoumala.
„Částečně je to pravda. I když v České republice probíhají rozsáhlé výzkumy školní mládeže (například PISA, HBSC), nedokážeme je využít pro rozumnou diskusi o důsledcích rozvodů, protože z těchto dat víme, zda děti pijí energetické nápoje, ale nevíme, jestli žijí doma s vlastním otcem,“ povzdychl si s nadsázkou Fučík. Proto je z podle sociologů z FSS MU užitečné začít důkladným přehledem o tom, co se o střídavé péči ví v zahraničí. Další aktivity jejich výzkumu zahrnují také hloubkové rozhovory s rodiči, dětmi a profesionály, s cílem popsat praxi střídavé péče v České republice tak, aby jí lépe porozuměli rodiče i soudci či sociální pracovníci.
