Zejména starší generace určitě pociťují rozdílné názory a pohledy mladších ročníků na mnoho světových témat a problémů. Jedním z nich je v poslední době hojně diskutované a často kontroverzi způsobující téma genderu. Jak na tuto tématiku nahlíží konkrétně generace Z a co to může do budoucna znamenat nebo změnit?
Generace Z – co je vlastně zač?
Pojďme si nejprve ujasnit, kdo přesně se řadí do generace Z. Jedná se o všechny lidi narozené mezi roky 1995 a 2015. Aktuálně tvoří tyto ročníky asi 32 procent celosvětové populace, jde tedy o nejpočetnější generaci světa. Mimo to má údajně být také etnicky nejrůznorodější a současně nejvzdělanější. Předchozí generace Y, která se občas nazývá mileniálové, jsou lidé narození přibližně mezi lety 1982 až 2000.
Dále bychom si neměli plést pojmy gender a pohlaví. Pohlaví se považuje za biologickou charakteristiku člověka, kdežto gender je spíše otázkou mentality, sebeuvědomění a toho, jak s čím se člověk sám za sebe identifikuje. Gender také často může poukazovat na stereotypy spojené s biologickým pohlavím a na sociální rozdíly mezi muži a ženami. Je tedy potřeba si uvědomit, že gender a pohlaví nejsou to samé a často nemusí odpovídat (například biologický muž se může identifikovat jako žena nebo jako úplně jiný gender). Genderů tak existuje nepřeberné množství.
Jak se mění pohled na gender mezi příslušníky generace Z oproti předchozím generacím?
Oproti předchozím generacím se zdá, že generace Z mění svůj pohled na stereotypy spojené s pohlavím. Mladí lidé jsou obecně benevolentnější a zavrhují některé tradiční stereotypy – jako například, že ženy patří do domácnosti, a že muži nemohou plakat nebo používat parfémy. S tím se samozřejmě mohou postupně měnit i rozdílné pracovní podmínky a další okolnosti.
Generace Z se tedy obecně přiklání spíše k genderové flexibilitě – to znamená, že chlapci a muži mohou plakat i používat parfémy, aniž by byli souzeni, a ženy a dívky mohou naopak být silné a nezávislé, což by ještě pár let zpět mohlo porušovat určité charakteristiky spojené s ženským pohlavím jako je něžnost nebo jemnost.
Generace Z také odmítá patriarchát, je přikloněna spíše k rovnosti mezi pohlavími. Je více otevřená manželství stejnopohlavních párů a genderové neutralitě (ve které se daný člověk necítí jako příslušník ani ženského ani mužského pohlaví, ale cítí se být někde mezi, nebo se jeho/její identifikace mění s časem). Tato generace také více podporuje zavedení používání neutrálních zájmen a oslovení právě pro lidi, kteří se nachází někde mezi a necítí se tedy dobře ani s ženským, ani s mužským oslovením.
S tím je spojená i preference této generace, aby se v dotaznících nabízela respondentům možnost více než jen dvou tradičních pohlaví. Už dnes můžete v některých dotaznících narazit u otázky „jaké je vaše pohlaví?“ na možnosti „žena“, „muž“ a „jiné“, které dává možnost těm, kteří se necítí ani jako muž ani jako žena, vymanit se z této binární volby a muset se nutně zařadit do jedné z těchto kategorií. Otázkou ale je, kdy se opravdu ptáme na gender a kdy nám jde čistě o biologické pohlaví respondenta.
Generace budoucnosti?
Co tedy tyto měnící se názory nastupující generace mohou ovlivnit? Pohled na gender, genderové role a stereotypy se určitě bude proměňovat a s ním se bude měnit i chování společnosti. Budou se vyvíjet pracovní podmínky, vše povede k ještě větší rovnosti mezi pohlavími, vzájemnému respektu a vymizení diskriminace na základě pohlaví.
Na závěr můžeme ještě poznamenat, že všechna výše uvedená konstatování jsou jen většinově převládajícími názory mezi příslušníky generace Z a můžeme samozřejmě narazit na jedince, kteří by se s výše uvedenými názory neztotožnili. Každý má právo na svůj názor bez ohledu na to, ke které generaci náleží, a to je naprosto v pořádku.