Myšlenka bezdrátového přenosu energie je stará více jak půl století. Technicky ji popsal už v 70. letech fyzik Gerard K. O’Neil jako součást konceptu obrovských vesmírných kolektorových stanic pro přenos solární energie na Zemi. K takové technologii má lidstvo ještě hodně daleko, ale první významný krok učinili odborníci z námořnictva Armády Spojených států amerických.
Významný přenos energie na dálku demonstrovali specialisté z United States Naval Research Laboratory (NRL) pomocí 10GHz mikrovlnného paprsku. 1,6 kW dokázali bezdrátově dopravit na vzdálenost jednoho kilometru. Princip takového transportu energie je relativně jednoduchý. Nejprve je elektřina přeměněna na mikrovlny, které jsou následně zaostřeny na přijímač typu rektenna. Když vlny doputují k přijímači, generují stejnosměrný proud.
Tým vedený Christopherem Rodenbeckem vznikl na popud amerického ministerstva obrany. Pokus probíhal nezávisle na sobě na dvou místech – v armádních areálech v Marylandu a v Massachusetts. Navzdory počátečním pochybnostem se v Marylandu podařilo energii přenášet s účinností 60 %, na druhém místě to bylo o něco méně.
Pozitivním výstupem projektu nazvaným SCOPE-M je skutečnost, že je vysílání vln možné za jakéhokoliv počasí a bezpečně i za přítomnosti lidí, zvířat a ptáků.
Technologie by v budoucnu mohla být použita k přenosu energie na Zemi z velkých solárních elektráren umístěných na oběžné dráze. Výhodou takového zdroje je jeho minimální zranitelnost. Energie by mohla proudit prakticky non stop, což je velká výhoda například při extrémním počasí nebo během války, kdy se nepřítel snaží vyřadit cíl tak, že mu přeruší dodavatelskou infrastrukturu.
