Úvodní stránka Facebooku, největší sociální sítě hlásá: „Facebook vám pomáhá navázat kontakt s lidmi ve vašem životě a sdílet s nimi své příspěvky.“ Na obdobném principu fungují i další sítě. Skutečnost je ale na hony vzdálená bohulibému úmyslu.
Proč jsou lidé (ne)dobrovolně na sociálních sítích?
Sociální sítě se rychle staly fenoménem. Přesto, že je v současnosti všeobecně známým faktem, že svá osobní data vkládáme zcela napospas firmám, které s nimi mohou v podstatě nakládat, jak se jim zlíbí, jejich popularita stále roste. Pro mnoho lidí se staly hlavním komunikačním nástrojem. V Česku dominuje Facebook společnosti Meta.
Z výše uvedeného důvodu je na Facebooku zaregistrováno i mnoho lidí, kteří by sami jen tak své údaje do spárů modrého monstra nevložili. A to přesně sociální sítě chtějí. A chtějí si uživatele za každou cenu udržet, proto vědomě vytvářejí takzvané komnaty ozvěn, což je sice fenomén známý již z doby, kdy počítače ještě neexistovaly, nicméně až s nástupem digitální éry je lze označit za závažný sociologický problém.
Modrý velký bratr
Facebook, potažmo jeho konkurence, si o vás hned po registraci začne vést digitální složku, kterou velmi efektivně spravuje jakýsi algoritmus. Nemusíte vkládat žádné příspěvky, přesto vás tento sofistikovaný systém rychle zařadí do určité kategorie, a to na základě vašeho chování na síti. Analyzuje, s kým se přátelíte a s kým se vaši přátelé přátelí, s kým si nejvíce píšete, jaké příspěvky vás nejvíce zajímají, na jaké sdílené články klikáte, jak dlouho koukáte na fotografie, jaká videa a jak dlouho je sledujete, co lajkujete, kde jste a tak dále a tak dále. V souvislosti s tím vám začne servírovat poutavý obsah na míru, který vás přilepí k displeji a vy tak strávíte na síti co nejvíce času a uvidíte co nejvíce personifikovaných reklam.
Kdyby vám třeba Facebook zobrazoval pro vás nezáživný obsah, který by sice měl vysokou informační a vzdělávací hodnotu, bude mít menší zisky. Jenže Facebook je mašina na peníze, které nejde o vaše blaho ani o blaho světa. Výše uvedený proces tak vede k vytváření prostředí, které lze označit komnaty ozvěn.
Cesta ke ztrátě kritického myšlení
V těchto komnatách, o kterých většina uživatelů nemá ani tušení, se vytváří komunita s podobným nebo shodným názorem. Funguje to tak, jako byste do jedné místnosti posadili vegany, do druhé levicově orientované voliče, do třetí třeba příznivce death metalu a nechali je diskutovat. V určitých názorech se sice také nemusí shodnout, ale většinou si budou notovat. A teď to převedeme do virtuálního světa, kde se lidé vyjadřují ještě otevřeněji. V komnatách se budou shodné názory tak často opakovat, až zesílí natolik, že se začnou vracet jako ozvěna. Skupina se tak logicky začne ve svých názorech ještě více utvrzovat a bude přesvědčena, že jejich pohled na danou věc je jediný správný. Ostatní názory ve skupině budou utlumeny, zcela ignorovány nebo se vůči nim vyvine averze. Někteří členové komnaty se mohou radikalizovat, jiní začnou věřit dezinformacím a šířit je.
Polsko-britský sociolog Zygmunt Bauman zmiňuje jakési bubliny pohodlí. „Když se ale podíváme na studie, které zkoumají, jak lidé informační technologie skutečně využívají, zjistíme, že většina lidí je používá k tvorbě a upevnění vlastní „bubliny pohodlí“. Je to zóna, kde nemusíte řešit žádné nepohodlné kontroverze, nemusíte obhajovat svoje myšlenky, nemusíte nikomu nic vysvětlovat. Výsledkem ale je, že ztrácíme kritické schopnosti. Ztrácíme schopnost poznávat, vyjednávat, argumentovat, přijímat změnu.“
Výsledkem personifikace obsahu tak může být roztříštěná společnost do názorově odlišných bublin. Lidé s odlišnými názory přestávají mezi sebou komunikovat a pokud k tomu dojde, nechápou se a nejsou schopni vést smysluplnou diskuzi. V našich končinách je typickým příkladem takového „prostředí“ vztah k prezidentu Miloši Zemanovi nebo bývalému premiérovi Andreji Babišovi.
