Německý filosof Martin Heidegger (1889 – 1976) je považován za jednu z klíčových postav filosofie 20. století. Jeho učení není jen filosofií lidské existence, i když z její analýzy ve svých názorech vychází, ale usiluje o odkrytí toho, co označuje jako bytí, a to především prostřednictvím rozumové analýzy lidského bytí jakožto bytí konkrétního, neboli pobytu (dasein). Svoji filozofickou koncepci představil především v díle Bytí a čas, které vyšlo v roce 1927.
Pobyt určuje zejména čas
Lidská existence není něčím bez vlastního určení, je spojena s lidským bytím. Člověk je jediné jsoucno, které ví o svém bytí, je lidským bytím, pobytem, subjektem vědoucím o své existenci, o svém bytí a o tom, že pobývá ve světě. Heidegger ve svém charakterizování lidského bytí a bytí vůbec vychází z člověka, z lidské subjektivity, ale současně usiluje o to, aby dokázal svým učením překročit hranice čisté subjektivity.
Charakterizuje-li Heidegger pobyt a spolu s ním bytí, určuje jej časovostí. Čas je dimenzí, v níž se odehrává náš život, náš pobyt je tudíž časovým pobytem, který si uvědomujeme v podobě minulosti, přítomnosti a budoucnosti
Jeho učení pojednává o bytí jsoucího, je učením o člověku jako jsoucnu, které nejenže ví o svém bytí, ale také je schopno sobě porozumět.
Charakterizuje-li Heidegger pobyt a spolu s ním bytí, určuje jej časovostí. Čas je dimenzí, v níž se odehrává náš život, náš pobyt je tudíž časovým pobytem, který si uvědomujeme v podobě minulosti, přítomnosti a budoucnosti, přičemž poslední uvedená časová dimenze je tím, k čemu naše bytí směřuje.
Časovost tak prostupuje bytí, je námi uchopena jako časovost subjektivní, námi prožívaná. Současně označuje pobyt jako pobyt aktivně jednajícího člověka, jeho základním určením je starost vedoucí k obstarávání, to znamená, že člověk projevuje aktivitu k zachování svého života a rozvíjení svého pobytu, tj. setrvání v časovém bytí. V této souvislosti také Heidegger přichází s pojmem existenciál. Ten vystihuje kritickou situaci, například úmrtí blízkého člověka, která dané osobě připomíná bytí ve své syrové podobě a nutí jej své bytí zachovávat.
V básnickém obraze se pravda bytí objevuje ve své neskrytosti.
Řeč je branou bytí
Heidegger hledá i zvláštní způsob poznání bytí. V daném případě však nejde o tradiční poznání jako je osvojení si poznatků o nějakém předmětu. Pravdivé poznání pro něho znamená vstupování do bytí, odhalování jeho pravdy.
V pozdějším období své činnosti Heidegger věnoval zvláštní pozornost činiteli, který funguje jako jakási brána do bytí, která je sídlem či bydlištěm bytí. Jedná se o řeč, proto je zapotřebí analyzovat jazykové projevy a v nich hledat bytí v jeho neskrytosti.
Podle Heidegger jsou to především jazykové projevy spojené s uměním, zejména řeč básně, ale i ostatní specifická řečová umění. V básnickém obraze se pak pravda bytí objevuje ve své neskrytosti.
