Byli mladí a stejně jako jiní jejich vrstevníci, měli i oni smělé plány a vzletné sny. Jenže tito dva kamarádíčkové nesnili o běžných věcech, zatoužili vykonat ozbrojený útok drtivého rozsahu a tím vstoupit do dějin. Ač zabili více jak deset nevinných lidí, velká část jejich organizace naprosto selhala a tím bylo většině potencionálních obětí umožněno včas utéct do bezpečí.
Když se sejdou dva raubíři
Eric David Harris se narodil v dubnu 1981 ve státě Kansas. Kvůli vojenským povinnostem otce se rodina často stěhovala. A tak se jejich domovem stal i Littleton v Coloradu. Nedaleko žil Dylan Bennet Klebold, hoch jen o půl roku mladší, než Eric. Stalo se tak, že začali navštěvovat stejnou střední školu.
Brzy se spřátelili, spojovaly je společné zájmy, konkrétně zbraně a touha ubližovat druhým. Tyto své vize prezentovali na webových stránkách, které Harris založil. Objevily se zde i výhrůžky na konto konkrétních osob, převážně učitelů či spolužáků. Za šíření těchto hrozeb se dostali do hledáčku místní policie.
Na webu rovněž prezentovali návody či přímo výrobu zbraní a trhavin, včetně jejich použití. Když byli v lednu roku 1998 dopadeni při krádeži počítačového vybavení z odstavené dodávky, bez trestu už se to neobešlo. Soud oběma nařídil tříměsíční nápravný kurz v psychologické poradně. Na první pohled skutečně fungoval. Zpytování svědomí však bylo jen předstírané.
Interview před útokem
Nenávist ke společnosti a touha zabíjet v nich zůstaly nadále. A tak celé měsíce plánovali vražednou akci, shromažďovali zbraně a laicky vyráběli bomby. Celý průběh příprav natáčeli a vzrušeně komentovali. Věřili, že se za své skutky stanou slavnými, fantazírovali dokonce, že práva na zfilmování jejich příběhu odkoupí sám Hollywood.
20. dubna 1999 už bylo jasno, dnes je ten den. Kameru vzali naposledy do ruky ještě necelou hodinu před útokem. Nechtěli vyváznout živí, natočili tak svoji poslední vůli i rozloučení s rodinou. Klebold pronesl: „Život se mi moc nelíbí… vím, že odcházím na mnohem lepší místo, než je tady“. Harris se rozloučil o něco méně oduševněle: „Vím, že máma s tátou z toho budou v šoku a nebudou tomu chtít věřit, ale nemůžu si prostě pomoct“. Chvíli na to odjeli před střední školu Columbine, na které oba studovali.
Galerie:
Masakr na střední škole Columbine
Útok označovali za Soudný den, Armagedon, vzniklý z jejich vůle. Toužili vykonat doslova jatka, masakr, který šokuje celý svět. Ale nestalo se. Jak se ukázalo, byli ne zcela úspěšnými amatéry ve výrobě trhavin i v plánování samotného průběhu.
Pozornost chtěli odvrátit odpálením bomby na poli nedaleko školy. Jenže trhavina měla jen nevelkou reakci, oheň byl rychle uhašen. Dvě bomby, umístěné přímo v prostoru školy, nevybouchly vůbec. Chopili se tedy zbraní a začali střílet. První oběti pokojně obědvaly na trávníku před školou, když je kulky zasáhly. Hlavní část útoku proběhla ve školní jídelně a v knihovně. Zde zabili deset lidí a dalších dvanáct poranili. Stříleli hlava nehlava. Ale kromě špatné organizace měli i smůlu. Náhodou byl přítomen zástupce šerifa, který začal palbu téměř okamžitě opětovat. Tak útočníky zaměstnal a díky tomuto mohla být většina přítomných studentů evakuována. Netrvalo dlouho a na pachatele už stříleli i policisté, kteří budovu školy obklíčili. Harris a Klebold pak už jen pobíhali po chodbách a bez jakéhokoliv systému stříleli kolem sebe.
Nikoho dalšího už ale nezranili. Jak dle svědka sami pronesli: „Vzrušení ze střílení na lidi už z nich vyprchalo“. Oba mladí útočníci následně spáchali sebevraždu.
Zdroj: J. Marlowe: Nejkrutější psychopati v dějinách
