Hra na oliheň (Squid Game) trhá na Netflixu rekord za rekordem. V souvislosti s jednoduchým tématem, které osciluje celou společností, by se dalo říci, že jde o skutečnou „dějovou bombu“. Námět však není žádnou horkou novinkou, ale v podstatě čerpá, ať již vědomě či nevědomě, zejména ze dvou dnes již klasických a neprávem trochu opomíjených antiutopických literárních děl, která na následujících řádcích připomeneme.
Richard Bachman – Běh o život
Jméno tohoto autora je známé spíše literárním nadšencům. Jenže Richard Bachman je pseudonymem Stephana Kinga, který se pod neznámé jméno ukryl jako autor nemilosrdného románu Běh o život z roku 1982. Skvělé dílo, které pulsuje zvraty od počátečního odstavce až do drsného závěru, je příběhem muže jménem Ben Richards, který se ve světě nedaleké budoucnosti stal lovnou zvěří. King v knize popisuje svět podobný totalitě, kde zábavu obstarává jediný televizní kanál VéVé. Program je naplněn drsnými soutěžemi, o nichž bychom dnes řekli, že jsou reality show.
Běh o život je vlajkovou lodí programu, pravidla hry jsou jednoduchá a krutá. Jeden vybraný člověk je vypuštěn do amerických ulic a jeho jediným úkolem je přežít. Jedním ze soutěžících, kteří se stávají lovnou zvěří, je i Richards, který se stane magnetem nejen pro profesionální lovce, ale i udavače. Hlavní hrdina se musí uchýlit k těm nejzvrácenějším prostředkům, aby své pronásledovatele setřásl. Jak to dopadne? Ještě šíleněji, něž si dovedete představit.
Ray Bradbury – 451 stupňů Fahrenheita
Děj tohoto kultovního díla samozřejmě nelze srovnávat s olihní, nicméně několik paralel zde je. Hasič Montag žijící v chaotické budoucnosti, kde je každá kniha chápána jako zlo, jednoho dne procitne a začne zjišťovat, co v těch zpropadených výtiscích, které neustále pálí, píší. Tištěná slova jej natolik zaujmou, že nehodlá s čtením, které je zakázané, přestat. Lidé totiž podlehli svodům nenáročné zábavy, žijí jen z potěšení, často ale zvráceného.
A tak se Montag jednoho dne stane štvancem. Policie jej pronásleduje a vše je přenášeno v přímém přenosu v televizi. Pro zábavu diváků tak během honičky umírají i nevinní lidé, jen aby byla zachována sledovanost. Bradbury svým dílem předstihl dobu. Kniha z roku 1953 představuje nadčasovou vizi, jejíž střípky dnes můžeme sledovat v upadajícím televizním vysílání, ale i ve zcela bezvýznamném YouTube balastu.
Filmová kultura
Samozřejmě obdobně lze hovořit o filmové scéně, a tak je na místě připomenout snímky 9 hráčů se smrtí, Saw, Kostka nebo Hunger Games, které tak trochu rozšiřují zmíněná literární díla a zároveň připravují půdu pro Hru na oliheň.
