V průběhu dlouhých desetiletí vědci zvažovali, jak by mohl vypadat mimozemský život a jak bychom ho mohli najít. Tyto úvahy vedly ke vzniku klasifikačních systémů hodnotících vyspělost civilizací. Tím vůbec nejznámějším klasifikačním systémem je Kardašovova škála, která je založena na tom, kolik energie civilizace spotřebuje.
Země nedosahuje ani na první stupeň škály
Nikolaj Semjonovič Kardašov byl ruský astrofyzik, který navrhl rozčlenění hypotetických mimozemských civilizací podle toho, kolik energie by mohly využívat ve svých technologiích. Usoudil totiž, že čím více energie budou mimozemšťané ovládat, tím výkonnější bude jejich vysílání a tím spíše bychom je mohli detekovat.
Kardašovova škála počítá se třemi stupni civilizací. V úplně první verzi stupnice, kterou Kardašov vytvořil, byla Země tak nízko, že se do škály ani nevešla. Nicméně škála byla vědci nadále vyvíjena, aktualizována a upravována. Byla do ní přidána desetinná místa, která Zemi umožnila se do škály vůbec umístit. Lidská civilizace tak získala místo zhruba na úrovni 0,7.
Škála se dělí do tří stupňů
Civilizace typu 1 se nazývá planetární civilizace. Je té naší nejblíže, přestože na ni ještě plně nedosahujeme. Civilizace na prvním stupni dokáže využívat veškeré zdroje své planety. To znamená veškerou sluneční energii, která dopadá na povrch planety. Dále všechny obnovitelné zdroje, se kterými umí perfektně hospodařit a plně ovládá jejich mechanismy i přírodní cykly.
Civilizaci typu 2 se říká hvězdná civilizace a je již o poznání vyspělejší. Neumí už totiž pouze shromažďovat energii hvězdy prostřednictvím solárních panelů, ale je schopna ji v plné síle ovládat. Nejen tu energii, která dopadá na povrch domovské planety, ale i tu z povrchu ostatních planet a z prostředí kosmu v dané hvězdné soustavě. Nejznámější technologií, která by byla něčeho takového schopná, je Dysonova sféra. Civilizace na druhém stupni má asi 10 miliardkrát více energie než civilizace předchozí.
Civilizace typu 3 je známá také jako galaktická civilizace. Ta umí sbírat a využívat energii ze všech hvězd i planet ve své galaxii. Jde o takové množství energie, že si to jen stěží dokážeme představit. Pro lidstvo je tento stupeň zatím velmi vzdáleným sci-fi. Vyvstává zde proto otázka – jestliže se někde ve vesmíru takováto civilizace nachází, chceme ji vůbec objevit?
Existují ale i škály s více stupni
Tři stupně civilizace jsou považovány za základ a obvykle se počítá právě s nimi. V průběhu let byla ale Kardašovova škála ještě mnohokrát přehodnocována a vznikly tak i další její verze. Jedna z nich třeba nepočítá se třemi stupni, ale se šesti. V této škále první stupeň představuje manipulaci s předměty (stavby, těžba,…), druhý stupeň manipulaci s živými bytostmi (transplantace, genové inženýrství,..) a třetí stupeň manipulaci s molekulami (vytváření nových materiálů). Právě do třetího stupně by Země v této škále patřila. Šestý a poslední stupeň škály zahrnuje manipulaci s časem a prostorem.
Lidská civilizace se postupně posouvá výš
Lidská civilizace se postupně posouvá na škále výš a výš. Vlastně každá nově postavená elektrárna nás dostává o malý kousíček dál. Předpokládá se, že prvního stupně civilizace dosáhneme za zhruba 100-200 let. Dosažení druhého typu civilizace bude trvat pravděpodobně tisíce let, přestože někteří z nejoptimističtějších vědců se domnívají, že budeme schopni vystavět Dysonovu sféru již za 100 let. A než dosáhneme třetího stupně civilizace, bude to nejspíš trvat minimálně desetitisíce let.
Největším aktuálním problémem ve využívání energie naší civilizace je ten, že jím spotřebováváme neobnovitelné zdroje a poškozujeme životní prostředí. V budoucnu budeme proto muset začít nevyhnutelně využívat pouze obnovitelné zdroje energie, z nichž nejrozšířenější je ta solární. Pokud se jednoho dne dostaneme na stupnici Kardašovovy škály o poznání výš, pak bude většina naší energie pocházet právě ze Slunce.
Zdroje: sciencefocus.com; space.com
