Generace Z preferuje seriály, starší publikum zase raději své finance utratí jinak. Kina tak plní jen filmoví nadšenci.
Kino mělo dříve jakýsi punc výjimečnosti. Ta s příchodem multiplexů zmizela a její poslední doušky si lze snad vychutnat jen v těch několika posledních klasických kinech, v nichž je promítání skutečně zážitek. Alespoň já to takto mám.
Multiplex považuji za prostor podobný fastfoodu, kterého se ale hodně rychle přejíte. Drahý popcorn, drahé pití a co si budeme povídat, většina současných snímků nedosahuje takových kvalit, aby se na ně stály fronty. Navíc mi promítání v multikinech přijde až moc hlasité.
Stává se kino v současné době přežitkem?
Minimálně s ohledem na aktuálně klesající návštěvnost tuzemských kin ano. Tak ku příkladu, v loňském roce více lidí chodilo na Garfielda než na epochální Dunu, přesto se průměrná návštěvnost jednotlivých projekcí pohybovala jen okolo dvacítky diváků.
Velký podíl na této tristní statistice má zcela jistě i cena vstupenek, které se v multikinech pohybují okolo dvou stovek na osobu, ale v případě horkých novinek je to i více. Pokud si tedy celá rodina chce vyrazit na animák, může si rovnou připravit tisíc korun a další stokoruny na občerstvení.
Za takové peníze raději pojedeme na celodenní výlet na Šumavu a na film si počkáme, až vyjde na DVD. Nosič s filmem je dnes totiž otázkou pár korun. Již zmiňovaná „Duna – část druhá“ stojí na DVD 200 Kč, blue-ray je za 265 Kč, což se stále nedá srovnat s jednorázovým shlédnutím v kině, navíc si scény mohu vracet, v klidu si odskočit, kdy potřebuji a neunikne mi ani scéna. To v kině možné není. Stačí si tedy několik měsíců počkat, mít doma kvalitní přehrávač a film je za hubičku.
Kino mělo dříve jakýsi společenský přínos, lidé se za účelem promítání setkávali nebo randili. V tom už ale ani generace Z nejede. Mladí dnes mají sociální sítě a setkávají se online prakticky kdykoliv a kdekoliv. A když už zatouží po společném sledování, mají streamovací služby, jako je Netflix, které za zhruba pár stovek měsíčně nabízí nepřebernou studnici filmů a seriálů ve vysoké kvalitě.
A právě seriály jsou dnes pro generaci Z tím pravým ořechovým. Jednohubky v podobě velkofilmů nechtějí. Potřebují se ztotožnit s postavami, sledovat jejich vývoj, diskutovat o nich a tak dále. K tomu se filmy v kinech moc nehodí, ačkoliv mohou mít vyšší uměleckou hodnotu.
Kina nekončí, jejich výsostné postavení však ano
Kina samozřejmě nekončí. Budou tu snímky, které lidé rádi uvidí hned, stále jsou filmoví fandové a kritici, kteří na projekce chodit budou. Jenže vše nasvědčuje tomu, že jejich dominance skončila. Projekce jsou pro většinu diváků drahé, občerstvení také a domácí moderní technologie už dokáží docela dobře navodit zážitek z kina. Starší generace si tak raději počká na DVD a generace Z hodí „chill“ u Netflixu.
