Podle teorie mnohovesmíru není náš vesmír zdaleka jediným. Naopak podle ní existuje nespočet, možná dokonce nekonečně mnoho dalších vesmírů. Ty se mohou tomu našemu v různé míře podobat, nebo se naopak výrazně lišit.
Jak paralelní světy vypadají?
To samozřejmě s jistotou nevíme, máme však určitou představu. Některé vesmíry by mohly být tomu našemu velmi podobné, možná dokonce téměř totožné. A to včetně nás samotných – v paralelních vesmírech by mohly žít další verze nás samých. Ty v nich mohou žít stejný život jako my v tomto, nebo zcela odlišný. Záleží, zda jiné verze vašeho já učinily v životě stejná rozhodnutí jako vy, nebo se v čemkoliv rozhodly jinak – podle tzv. motýlího efektu i ta nejmenší rozhodnutí mohla váš život naprosto změnit.
Pak ale mohou být i takové vesmíry, které s tím naším mají jen pramálo společného. Lidé v nich nemusí vůbec existovat a místo nich zde žijí zcela jiné inteligentní civilizace. Nebo tam vůbec žádný život není. Anebo v těchto vesmírech lidé žijí, ale úplně jinak, než si dokážeme představit. V paralelních vesmírech by totiž mohly platit jiné fyzikální zákony než v tom našem – například by tam nemusela existovat gravitace.
Co vůbec vedlo k úvahám o mnohovesmíru?
K myšlence o mnohovesmíru vedlo především to, jak náš vesmír vypadá. Že poskytuje ideální podmínky pro vznik života. Máme v něm dlouhověké hvězdy, které září přesně s tím správným množstvím energie. Také je tu dostatek uhlíku – stavebního kamene života na Zemi. A vůbec dostatek času pro vznik planet a hvězd.
Aby se tohle všechno ve vesmíru objevilo, je velmi nepravděpodobné. Vlastně je veliké štěstí, že tu všechny tyto podmínky k životu máme. Ale jak to? Proč náš vesmír vypadá zrovna tak, jak vypadá? Fyzika sice dokáže svými zákony definovat fungování vesmíru, ale na otázky proč to tak je, už spolehlivě odpovědět nedokáže. Přesto na tuto konkrétní má dvě možné vysvětlení.
Jednou z nich je, že naše teorie o vlastnostech vesmíru nejsou zcela dostatečné a správné a je třeba na nich ještě významně zapracovat. Druhá možnost zmiňuje existenci mnoha vesmírů, které se od sebe liší. Ten náš měl zrovna to štěstí, že se vyvinul do podoby, ve které mohl vzniknout život.
Pravděpodobnost, aby vesmír s těmito podmínkami vznikl, je totiž příliš nízká na to, aby mohl existovat pouze jeden jediný vesmír, který těchto podmínek navíc dosáhl. Kdyby vesmírů bylo nekonečno, šance, že se mezi nimi objeví několik verzí vesmíru s podmínkami pro život, se rázem zvyšuje.
Vznik paralelních vesmírů
Jak by mohly paralelní vesmíry vůbec vzniknout? Nejčastěji se vědci přiklání k teorii inflace z kosmologie. Podle té se v podstatě ihned po velkém třesku začal vesmír exponenciálně a velmi rychle šířit. To by mimochodem vysvětlilo také strukturu a rozmístění galaxií v našem vesmíru.
Inflace by se mohla opakovat znovu a znovu, možná až donekonečna, čímž by vytvořila jakousi konstelaci bublinových vesmírů. Každá z těchto „bublin“ může být odlišná, některé si však mohou být velmi podobné. V každém případě všechny bubliny kromě té naší by existovaly mimo oblast, kterou můžeme pozorovat – proto do paralelních vesmírů nevidíme.
Možná do nich ale můžeme nahlédnout
Už výše jsme zmínili efekt motýlích křídel – pokud ho aplikujeme na teorii mnohovesmíru, v podstatě si lze představit, jaké životy mohou vaše paralelní verze vést. Všechno, pro co jste se kdy v životě rozhodli, jste v jiném vesmíru mohli učinit jinak. Můžete tam tak žít někde jinde, s někým jiným, dělat jinou práci, nebo být třeba také mrtví.
Dále existuje také tzv. Mandelův efekt, který popisuje stav, kdy si lidé hromadně pamatují věci, které se nikdy nestaly. Tedy alespoň v našem vesmíru. Je možné, že tyto vzpomínky pochází z jiných světů – paralelní vesmíry se mohou čas od času nějakým způsobem prolnout a někteří z nás do nich dokáží nevědomě nahlédnout.
To už jsme se ale dostali do sféry zavánějící konspiračními teoriemi. Abychom se vrátili do té vědečtější oblasti, tak ještě zmíníme, že teorie mnohovesmíru zasahuje do mnoha oborů. Netýká se jen fyziky a filozofie, ale také třeba historie a literárněvědných disciplín, kde je známá spíše jako teorie fikčních světů. Podle té každý svět, který si dokážeme představit, může teoreticky skutečně existovat.
